Všestranný talent z primy a budoucí spisovatelka

Magdaléna Šubrtová je milá a přátelská studentka z primy. Svým klidným a tichým vystupováním působí velmi příjemně na své okolí. Její velkou vášní je divadlo – navštěvuje dramatický kroužek v ZUŠ, kde se s radostí věnuje herectví. Jejím dalším oborem v ZUŠ je výtvarný obor. Už od devíti let také píše vlastní příběhy, detektivky a povídky, ve kterých dokáže rozvinout svou fantazii i cit pro jazyk. Magdaléna je rovněž vášnivou čtenářkou, která si dokáže užít knihy nejrůznějších žánrů. Své literární nadání dále rozvíjí v Klubu tvůrčího psaní, který navštěvuje na gymnáziu. Není divu, že jejími oblíbenými předměty ve škole jsou český jazyk a výtvarná výchova. Píše krátké zprávy pro třídu ze společných akcí a ze života třídy.  Je možné, že právě psaní se stane jejím budoucím povoláním.

Magdaléno, tvá první knížka je na cestě k vydání. Můžeš nám prozradit, o čem bude a pro koho je určená?

No, bude to hlavně detektivní příběh s prvky fantasy, který se odehrává v budoucnosti roku 2040. Hlavní postava tady postupně odhaluje, proč Trutnov před 14 lety lehl popelem, ale zároveň se dozví, že je s tím hodně spojená její rodinná historie.

Jaký to byl pocit, když jsi poprvé dopsala poslední slova u svého prvního rukopisu?

Svou první knížku jsem napsala v 9 letech a pamatuju si, že jsem byla nadšená, protože mi psaní zabralo dlouhou dobu. Vlastně mi vůbec nevadilo, že byl příběh nakonec o něčem úplně jiném, než jsem původně plánovala.

Co je pro tebe při psaní této knihy nejtěžší a co tě naopak nejvíc baví?

Na psaní mám ráda v podstatě všechno, ale nejvíc mě bavilo plánování děje a vymýšlení příběhu, podle kterého můžu později psát. Nejtěžší mi připadá řešení faktů, podle kterých musím příběh upravovat, aby dával smysl a byl reálný. 

Píšeš už od sedmi let. Vzpomeneš si na svůj úplně první příběh? O čem byl?

Nevím úplné detaily, ale pamatuji si, že můj úplně první příběh, díky kterému jsem později začala psát, bylo fantasy o nějakém vesmírném meteoritu, napsala jsem ho ručně a měl jen jednu stránku.

Tvůj rozsah je široký – od detektivek po zprávy ze života třídy. Který žánr je tvému srdci nejbližší a proč?

Asi nemám úplně nejoblíbenější žánr, ale ráda píšu hlavně krimi žánry nebo někdy i thrillery. Myslím, že je to hlavně proto, že mám tenhle žánr celkově ráda a baví mě, jak třeba v knihách, tak ve filmech nebo seriálech.

Kde čerpáš inspiraci pro své postavy a zápletky? Pomáhá ti v tom například i tvá zkušenost z dramatického kroužku?

Nejvíc se inspiruji hlavně posloucháním různých hudebních žánrů a čtení jiných knížek. Taky se snažím, aby měla každá nová postava jinou povahu od té předešlé.

Máš nějaký psací rituál? (Např. oblíbené místo, hudba, nebo píšeš zásadně v noci?)

Ke každému příběhu si třeba vytvářím playlist s písničkami s žánrem, který se k příběhu hodí a při psaní ho pak poslouchám.

Navštěvuješ výtvarný obor v ZUŠ. Ilustruješ si své příběhy sama, nebo si raději necháváš vizuální podobu jen ve své fantazii?

Příběhy si sama většinou neiliustruji, ráda kreslím třeba jen různé skicy a řekla bych, že sama kolikrát ani přesně nevím, jak si postavy v mých příbězích představuju, dokud se mě na to někdo nezeptá.

Na gymnáziu navštěvuješ Klub tvůrčího psaní. Jak moc je pro Tebe důležité mít někoho, kdo Ti dává na Tvé texty zpětnou vazbu, a v čem Tě to při psaní nejvíc posouvá dál?

Jsem ráda, když dostanu nějakou zpětnou vazbu, takže se po útržcích často ptám více lidí, třeba mé rodiny, co si o příběhu nebo stylu psaní zatím myslí. Hodně mi to pomáhá texty vylepšovat a opravovat chyby v ději, kterých jsem si dřív nevšimla.

O čem byla tvá úplně první knížka?

Úplně první knížka, kterou jsem napsala, byla o baobabu, za kterým se skrýval jiný svět. Bylo v ní hodně fantasy prvků. Napsala jsem ji už dávno, ale doma mám pořád jeden výtisk pro sebe, který jsem si nechala svázat.

Kdo je tvým literárním vzorem? Která kniha tě v životě nejvíc ovlivnila?

Teď už čtu spíš knihy od autorů Young Adult, ale jedna z mých oblíbených knížek, které jsem četla, bude Agnes a zakázaná hora od Veroniky Hurdové. Četla jsem ji už sice před několika lety, ale doteď si pamatuji, že byla hodně poutavá, měla nádherné ilustrace a hlavně se mi líbil její námět.

Co bys poradila ostatním studentům, kteří mají v šuplíku své první povídky, ale bojí se s nimi jít ven?

Řekla bych jim, ať se rozhodně nebojí ukázat své texty ostatním, protože každý příběh si podle mě najde své čtenáře, kteří si ho oblíbí. Třeba se jejich příběh vydá a jejich knížka bude jednou mezi bestsellery.