Opustil nás Josef Mašek

Josef Mašek (25. 8. 1933 - 17. 2. 2021)

V minulých dnech nás dostihla další smutná zpráva. Opustil nás náš bývalý kolega pan Josef Mašek. O vzpomínku na něj jsme požádali pana Petra Justa, který s ním a s dalšími fyzikáři dlouhé roky sdílel kabinet i společné zážitky matematicko-fyzikální komise:

Josef Mašek vyučoval na gymnáziu v Trutnově matematiku a fyziku od 1. 9. 1971 do 31. 8. 1993. Po celou dobu svého působení přednášel své předměty s náročností, názorností a láskou. Byl v nich skvělým odborníkem a věnoval se jim i v době mimo vyučování při přípravě svých studentů na matematické a fyzikální soutěže a přípravu na další jejich studium. Vychoval řadu výborných přírodovědců, kteří ze základů, jím vložených, bohatě a úspěšně čerpali. Na škole působil i jako tzv. výchovný poradce při volbě dalšího studia absolventů. Byl výraznou postavou kolektivu učitelů a nepřehlédnutelným příslušníkem jedné kantorské generace.

Stálou oázou jeho žití bylo včelařství, které jej provázelo i po odchodu do důchodu, hra na housle, zpěv ve sboru a především jeho víra. Byl nábožensky založený a to mu pomáhalo překonávat životní problémy. A že jich bylo více, než je pro jeden lidský život obvyklé. Přesto byl v učitelském sboru vždy středem zábavy, byl oblíbený společník, nezkazil žádnou legraci a zároveň dokázal být ve vážných situacích oporou a přítelem. Pepík, jak se mu říkalo, zůstane navždy zapsán v řadách pedagogů trutnovského gymnázia nesmazatelným písmem. Ať mu světlo matematiky a fyziky stále na cestu svítí!

A pan Petr Just připojuje i krátkou osobní vzpomínku:

Když jsem 1. 9. 1972 jako začínající učitel vstoupil do budovy školy (opravdu poprvé jako zaměstnanec, protože do pátka předchozího týdne jsem byl na vojně), v hale prvního poschodí na mne čekal můj uvádějící učitel, Pepa Mašek. V rychlosti mě připravil na vstup do třídy, která mi byla přidělena jako třídnímu učiteli.  Všichni vědí, že to je moment závažný, administrativy mnoho, osobní nejistota až tréma nebo strach, přesto jsem pod jeho „vedením“ vstoupil do své pedagogické dráhy neobyčejně šťastně a právě moji první žáci se stali spíše mými partnery. Pepa byl s námi na lyžařském výcviku a do třídní kroniky vepsal text asi mírně nadnesený, ten se však stal základem mých učitelských zásad, se kterými jsem pak prožil svých mnoho učitelských let. I za to mu patří bohužel pozdní, ale upřímné díky a klidná vzpomínka.