V rámci rozšíření sportovního vyžití našich studentů jsme již dvakrát zorganizovali výběrový cyklo kurz v Itálii na ostrově Elba. Zájemci z řad studentů a studentek vyššího gymnázia měli možnost na začátku školního roku poznat tento krásný středomořský ostrov ze sedel svých bicyklů.

Akce se určitě vydařila. Zde jsou postřehy jedné z aktérek kurzu:

Rozloučení s domovem.

Proměna krajiny, kterou sleduji za sklem autobusu.

Po mnoha hodinách cesty nás čeká její závěrečná část.

Kolébáni vlnami pozorujeme šednoucí oblohu. Zrození nového dne.

Tmavé nebe splývá s hloubkou a šíří moře.

Ahoj. Dobré ráno.

Elba nás vítá.

Někteří si ani nestačí oddychnout, že stojí na pevné zemi Portoferraia, a už z hlavního města pokračujeme dál. Míříme do městečka Marina di Campo, kde se ubytujeme v karavanech. Máme tu čest poznat naši delegátku.

První výlet – zdolání Monte Perone:

S optimistickým výrazem vyjíždíme. Jsme jako dlouhá pružná stonožka tvořená sedmadvaceti články, která se ze všech sil snaží dostat vzhůru. Po pár metrech některým z nás úsměv na tváři ztuhne. Kopec. A spousta serpentin. Funím a sotva popadám dech.Za touto zatáčkou už přece musí být konec…
… a není. Vidím zdatnější jedince vysoko nade mnou. Jedeme dál. Šlapu už jen ze setrvačnosti.

Ale jsme odměněni.

Ohromné kopce, ještě ohromnější sjezdy.

Vyhlídky, jež naplňují srdce radostí.

Poletuji. Vznáším se krásou.

Poté, co se navrátíme do kempu, se smočíme v moři, uvaříme si večeři a příjemně vyčerpáni usínáme, abychom zvládli další den.

Vyjíždíme kolem půl deváté. Tři a půl kilometru nahoru, tři a půl kilometru dolů,… začínáme si zvykat. Ne všechna naše kola jsou zcela fit, ale díky chlapcům, kteří se vyznají, se i dnes v pořádku vracíme. Městečko Capoliveri a objížďka jihovýchodního cípu ostrova jsou za námi.

Výhled z Mt. Capana.

Hora jako Sněžka. Jen trochu špičatější a ať se podívám, kam se podívám - moře.

Objíždíme západní pobřeží. Strmé útesy vystupující z hlubin. Černé pláže, šedé kamínky, bílý písek.

Projíždíme přímořskými městečky. V jednom z nich na nás shlíží Poseidon. Bůh. Moře.

Po probuzení:

Jemné šumění, rozsvítí se,…

… křach!

Tančím mezi kapkami.

A s nimi.

Déšť nám poskytl odpočinek, vyrazili jsme na kolo o celé dvě hodiny později. Prohlédli jsme si první Napoleonovu vilu.

Večer jsme se šli společně podívat do městečka Marina di Campo. Zavládla dobrá nálada.

Den, stejně jako začal, končí bouří.

Kruh se uzavřel.

Dobrou noc.

Druhá Napoleonova vila. Cestu do Portoferraia přes Procchio již všichni dobře známe. Kopec jako by se každým dnem trochu snižoval.

Čtvrtek. Čeká nás jedna z náročnějších tras. Slunce opět svítí a my se vydáváme na Volteraio, hrad, který nikdy nebyl dobyt. Zprvu nechápeme proč, ale pozdějiprohlédneme. Kola musíme nechat v půli kopce a pokračujeme pěšky po značené turistické cestě, která spíše připomíná kamzičí stezku. Na vrcholku se tyčí mohutný kamenný hrad. Pohled kolem bere dech. Vidíme velkou část ostrova. Zeleň zalitá sluncem.

A odevšad na nás vykukují ještěrky.

Cestou se ještě zastavíme v Porto Azuro, malebném městečku na východním pobřeží.

Do tří set kilometrů, které jsme najeli, se počítá i poslední výlet do Marciany Mariny.

Vrátili jsme se brzy odpoledne, ne jako obvykle kolem šesté, abychom si mohli užít moře. Avšak počasí nebylo nakloněno našim plánům, a tak jsme raději začali balit.

Loučení.

Odjíždíme a končí perfektní týden, který jsme společně prožili.

S radostí ze všech zážitků a z poznání nových lidí opouštíme kouzelnou hornatou Elbu.

Připouštím, že jsme si i zanadávali, ale myslím, že všem zůstanou krásné vzpomínky a živé obrazy ostrova, jehož ráz je tolik odlišný od zdejší krajiny.

Přijížděli jsme, když sametová čerň ustupovala slunečnímu paprsku.

Odjíždíme a Slunce usíná.

Další uzavřený kruh.

Děkuji.

Michaela Prouzová

Akci bychom rádi zopakovali i v příštích letech. Její uskutečnění závisí na zájmu studentů a finančních možnostech školy.